Pokud jste si pomysleli, že jsem těhotná, tak to ne. Slováci sice říkají: Ak Pán Boh dopustí, aj motyka  spustí. Tak to ne.Jsem zpátky ve škole.
Kývla jsem kolegyni na to, že půjdu učit na Hrčavu. Hrčava je nádherná nejvýchodnější obec Moravskoslezského kraje. Mám k ní své osobní pouto a tak jsem souhlasila.
Postavili tam novou školu, ale musíme ji se splupracovnicemi rozjet. To znamená přivézt uskladněné věci z Jablunkova, vytahat potřebné věci z garáže pod novou školou, zařídit učebny , zjistit ,co po dvou letech skladování funguje a co ne. A do toho změna zřizovatele. Dosud škola patří pod plněorganizovanou školu v Písku a od roku 2015 bude patřit pod školu v Mostech u Jablunkova.
Tu práci jsem pojala jako výzvu a snad se mi podaří ji splnit.
Učím  12 dětí pěti ročníků v jedné třídě. A aby to bylo zajímavější, pomáhá mi mladá kolegyně, kdy si děti rozdělíme a učíme je v jedné třídě společně. Jsem učitelkou více jak 30 let, ale toto jsem ještě nezažila. Ale to se brzy změní, když přijede kolegyně, budeme každá ve své třídě.
Pokud rádi sbíráte houby, přijeďte na Hrčavu, rostou. Lidé chodí s plnými košíky hub. Praváků, hřibů kovářů a i bedly prý rostou.
Žvejknul se mi krokoměr a dnes by napočítal kroků. Na Hrčavě bylo nádherné počasí a tak jsme v rámci vlastivědy, přírodovědy a prvouky vyrazily poznávat Hrčavu. Děti nás prohnaly celou obcí, viděly jsme divočáky i normální prasata, rybníček se dvěma kapry a jeseterem, v lese navštívili lurdskou jeskyni s Pannou Marií a děti jen tak jako by nic nasbíraly plno hub. Snad proto, že jsou blízko u země a lépe vidí.
A tak nabitá energií ze Slunce a neustálého: paní učitelko, víte, že... , se chystám psát plány školy a takové ty administrativní hlouposti.Protože školní počítač také odešel pryč a než dostanu nový, musím pracovat na tom svém.
Mějte se krásně a držte mi palce.